Sídliště Vlasta

Ve Vršovicích by chtěl žít každý. Kromě mě teda. –

Sídliště Vlasta v pražských Vršovicích./ iPhone SE 2020

Když jsem byla malá a máma chtěla jít takzvaně do města, tím městem často myslela Vršovice. Nikdy jsem to nezpochybňovala, i když Vršovice zcela prokazatelně nejsou centrem dění – ani teď, když tam stojí obří obchoďák a funguje už téměř legendární centrum kulturně založeného pražského dorostu Krymská, tím spíš ne před dvaceti lety. Na druhou stranu, máma to tam znala, protože pracovala v Chemapolu, který sídlil v tom duhovým domě v Kodaňský ulici. Fasáda je nová, původní dům od Zdeny Novákový a Dagmar Šestákový z přelomu 60. a 70. let. Navíc; když žijete hned nad Nuslema, přesně uprostřed pomyslnýho trojúhelníku Pankrác – Pražák – Synkáč, kde je všehovšudy jedna sámoška a jedna hospoda, i takový Vršovický náměstí skutečně je nejbližším místem, kam vyrazit něco sehnat.

Palmy na Lužinách

Výprava na Jihozápadní Město I: Stanice metra B, Hůrka – Lužiny —

Umělý palmy ve skleněných kupolích ve stanici Lužiny od Patrika Kotase./ Chinon GS-9 a Ilford Pan 400

Zatímco jedna moje babička – jak víte, pokud jste četli Říká se Jižňák, nebo Jižák? – bydlí na Chodově, ta druhá žije na Lukách. Výprava mezi paneláky na Jihozápadním Městě byla teda zcela nevyhnutelná. Jihozápadní Město je tak rozlehlé, že tvoří většinu Prahy 13. Pomyslnou vstupní branou do něj jsou Nové Butovice a pokračuje přes sídliště Lužiny, Velká Ohrada a Stodůlky. Začalo vznikat jako třetí sídlištní celek v Praze po Severním a Jižním Městě, a to už v roce 1967, kdy byla vypsána celostátní architektonická soutěž. Vyhrál ji projekt autorskýho kolektivu Iva Obersteina.

My děti ze stanice Vltavská

V noci to radši obejdeš, ve dne se tam natáčí reklamy a seriály. Co je to? —

Faun na vrcholku fontány Miroslava a Olgy Hudečkových shlíží na vchod do stnaice metra Vltavská./ Chinon GS-9 a Ilford Pan 400

Některý stanice pražskýho metra jsou tak klidný a nenápadný, že ten, kdo na nich denně nevystupuje, skoro ani neví, že existují. A jiný jsou zase proslulý i u mimopražských. Že na schodech na Florenci běžně narazíš na smahy s buchnou ještě v žíle, na Andělu se neprodereš, aniž by z tebe aspoň desetkrát někdo netahal drobný a na Palmovce musíš hlavně po setmění chytit spoj akorát včas, protože jakýkoliv čekání je nebezpečný, to se tak nějak všeobecně ví. Mezi takhle známý místa podzemky patří i Vltavská.

Bočan v kleci

Když půjdeš po Trojský lávce směrem od Stromovky a podíváš se vpravo, tak něco uvidíš. —

Bočanův komplex Troji je opravdu magický místo, který při prvním objevení působí jako naprostý zjevení./ iPhone SE 2020

Mít přátele a starat se o vzájemný vztahy je důležitý, v týhle době dvojnásob. Když bylo koncem roku 2020 jasný, že žádný vánoční zázrak neproběhne, koronavirus se jen tak nevypaří a o tradičním svátečním večírku s partou si můžu nechat leda zdát, přispěchala jsem s náhradním plánem v mezích bezpečnostních opatření a vymyslela procházku. Konkrétní trasu naplánoval kamarád Richard, kterej je opravdu všude zdejší – všechno procoural, zná neskutečný zákoutí a kamkoliv se vrtne, tam ho mají rádi. Aby taky ne. Richard je super.

Říká se Jižňák, nebo Jižák?

Většina dětí jezdila na prázdniny u babičky na vesnici. Já jsem jezdila na Jižní město. –

Ubytovna Kupa na Hájích vypadá nejvíc impozantě, když si stoupnete přímo pod ní. / Chinon GS-9 a Ilford Pan 400

„To teda nevim, jak se tam dostanem, tohle tady rozhodně nebejvalo,“ prohlásila jsem zamračeně s rukama v bok, když jsme s Jiřím vylezli z metra na Chodově a já zjistila, že tam, kde jsem čekala volnou cestu kolem obchoďáku směrem ke Krčskýmu lesu, je jenom… další obchoďák. V nákupním centru na Chodově jsem nebyla roky. Co bych tam taky hledala za štěstí, že jo. Vlastně poslední, co si pamatuju, je oslava narozenin mojí babičky v čínský restauraci v OC Růže, což může být klidně deset let. Růže modernímu centru vedle chvíli odolávala, ale nakonec nevydržela. Místo ní je teď parkoviště.

Ke Karlovu

Urologická klinika VFN je ryzí brutál zvenku i uvnitř. —

Urologická klinika VFN na Karlově je v mnoha ohledech fakt něco. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Možná je to jen můj dojem, ale každej, kdo vyrůstal v Nuslích, nedejbože třeba přímo na Synkáči, má Vinohrady za takovou zemi zaslíbenou. Vinohrady jsou ten krásnej kopeček, na kterej se jednou chcete vyškrábat. Mně se to povedlo alespoň do tý míry, že jsem si tam našla domovskou kavárnu. Takovou, kde vám tykají, ví, co si dáváte a ať tam přijdete kdykoliv, vždycky tam je někdo, s kým můžete prohodit pár slov. Ta moje leží kousek od Zvonařky. Fun fact: někde tam má nebo míval byt Miroslav Kalousek, kterýho jsme jednou zastihli osamocenýho ve francouzský vinárně naproti tý naší kavárně. Tak jsme za ním zašli, protože proč ne, že jo. Dal si s námi víno, pozval nás na kozí sýr a vyprávěl smutnou historku o kamarádovi z vojny, kterej se zastřelil při službě ve skladu munice, protože mu ten den přišel dopis od jeho milý, že už na něj nebude čekat.

Odzlaceno

Tak dlouho chodíš kolem zlatýho nápisu InterContinental, až ten nápis zmizí. —

InterContinental se přestavuje. Na zahradě stojí malej bagr a zlatej nápis na fasádě zmizel. Snad ne na vždycky. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Co se Prahy a jejího širšího centra týče, už jsem si to zkusila skoro všude. Za posledních pět let jsem bydlela nebo pracovala na Žižkově, na Vinohradech, na Smíchově i na Letný. A tak se stalo, že za těch posledních pět let skoro neminul den, kdy bych po cestě z postele do kanclu nebo naopak neprojížděla nebo neprocházela kolem InterContinentalu. Když jsem bydlela na Žižkově a pracovala v redakci na Andělu, mohla jsem jezdit tam i zpátky rychle a pohodlně tramvají číslo 9, ale já jsem si to, hlavně o letních odpoledních, schválně prodlužovala a často čekala na patnáctku, která měla delší intervaly a jezdila ze Smíchova přes Újezd a Malostranský náměstí dál podél řeky, přejela Čechův most, pak zahnula přes Štefánikův na Dlouhou, načež se zanořila zpátky do města a přes Masaryčku se dokodrcala až na Husineckou, kde jsem vystupovala a šlapala šílenej kopec do Vlkovky. Vyhlídková jízda po druhým nábřeží se všim všudy.

Beton mezi vrbama

Kolika lidem, který jste měli v životě rádi, jste ukázali místo, kde jste vyrůstali? —

Nejstarší fáze sídliště Na Jezerece je fakt jedinečná. Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

„Samozřejmě jsem otevřená diskuzi, ale kdyby ses neurazil, tak já jsem to tak trochu naplánovala,“ řekla jsem Jiřímu v pátek večer, když se ptal, co budeme dělat o víkendu. Byla jsem skálopevně přesvědčená vyvést ho za jakýhokoliv počasí z podolskýho ďolíku nahoru, k nám. Do středu trojúhelníku mezi Pražákem, Pankrácem a Nuslema, o kterým jsem vždycky všem tvrdila, že ať se do něj vydají z kterýhokoliv z těch záchytnejch bodů, je to vždycky stejně daleko. Nutně jsem tam totiž potřebovala vyfotit policejní baráky u dětskýho hřiště, na který jsem se chodila schovávat, když jsem se na gymplu chtěla ulejt z první hodiny a musela jsem někde počkat, až zbytek rodiny vyrazí z domova.