Ke Karlovu

Urologická klinika VFN je ryzí brutál zvenku i uvnitř. —

Urologická klinika VFN na Karlově je v mnoha ohledech fakt něco. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Možná je to jen můj dojem, ale každej, kdo vyrůstal v Nuslích, nedejbože třeba přímo na Synkáči, má Vinohrady za takovou zemi zaslíbenou. Vinohrady jsou ten krásnej kopeček, na kterej se jednou chcete vyškrábat. Mně se to povedlo alespoň do tý míry, že jsem si tam našla domovskou kavárnu. Takovou, kde vám tykají, ví, co si dáváte a ať tam přijdete kdykoliv, vždycky tam je někdo, s kým můžete prohodit pár slov. Ta moje leží kousek od Zvonařky. Fun fact: někde tam má nebo míval byt Miroslav Kalousek, kterýho jsme jednou zastihli osamocenýho ve francouzský vinárně naproti tý naší kavárně. Tak jsme za ním zašli, protože proč ne, že jo. Dal si s námi víno, pozval nás na kozí sýr a vyprávěl smutnou historku o kamarádovi z vojny, kterej se zastřelil při službě ve skladu munice, protože mu ten den přišel dopis od jeho milý, že už na něj nebude čekat.

Pokračovat ve čtení „Ke Karlovu“

Odzlaceno

Tak dlouho chodíš kolem zlatýho nápisu InterContinental, až ten nápis zmizí. —

InterContinental se přestavuje. Na zahradě stojí malej bagr a zlatej nápis na fasádě zmizel. Snad ne na vždycky. / Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

Co se Prahy a jejího širšího centra týče, už jsem si to zkusila skoro všude. Za posledních pět let jsem bydlela nebo pracovala na Žižkově, na Vinohradech, na Smíchově i na Letný. A tak se stalo, že za těch posledních pět let skoro neminul den, kdy bych po cestě z postele do kanclu nebo naopak neprojížděla nebo neprocházela kolem InterContinentalu. Když jsem bydlela na Žižkově a pracovala v redakci na Andělu, mohla jsem jezdit tam i zpátky rychle a pohodlně tramvají číslo 9, ale já jsem si to, hlavně o letních odpoledních, schválně prodlužovala a často čekala na patnáctku, která měla delší intervaly a jezdila ze Smíchova přes Újezd a Malostranský náměstí dál podél řeky, přejela Čechův most, pak zahnula přes Štefánikův na Dlouhou, načež se zanořila zpátky do města a přes Masaryčku se dokodrcala až na Husineckou, kde jsem vystupovala a šlapala šílenej kopec do Vlkovky. Vyhlídková jízda po druhým nábřeží se všim všudy.

Pokračovat ve čtení „Odzlaceno“

Beton mezi vrbama

Kolika lidem, který jste měli v životě rádi, jste ukázali místo, kde jste vyrůstali?

Nejstarší fáze sídliště Na Jezerece je fakt jedinečná. Minolta f10 BF a Ilford Pan 400

„Samozřejmě jsem otevřená diskuzi, ale kdyby ses neurazil, tak já jsem to tak trochu naplánovala,“ řekla jsem Jiřímu v pátek večer, když se ptal, co budeme dělat o víkendu. Byla jsem skálopevně přesvědčená vyvést ho za jakýhokoliv počasí z podolskýho ďolíku nahoru, k nám. Do středu trojúhelníku mezi Pražákem, Pankrácem a Nuslema, o kterým jsem vždycky všem tvrdila, že ať se do něj vydají z kterýhokoliv z těch záchytnejch bodů, je to vždycky stejně daleko. Nutně jsem tam totiž potřebovala vyfotit policejní baráky u dětskýho hřiště, na který jsem se chodila schovávat, když jsem se na gymplu chtěla ulejt z první hodiny a musela jsem někde počkat, až zbytek rodiny vyrazí z domova.

Pokračovat ve čtení „Beton mezi vrbama“